Co je to Kolektivní smlouva?
Kolektivní smlouvy úzce souvisejí s prosazováním práv zaměstnanců prostřednictvím odborů. Kolektivní smlouva se uzavírá mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací, která funguje u zaměstnavatele. Z kolektivní smlouvy vyplývají závazné povinnosti a vymahatelná práva. V praxi existují dva druhy kolektivních smluv – podnikové kolektivní smlouvy a kolektivní smlouvy vyššího stupně.
Ty první každý asi zná, jde o smlouvy mezi zaměstnavatelem a odbory působícími přímo u něj, zatímco druhá představuje smlouvy mezi odbory a skupinou zaměstnavatelů, která je pak závazná i pro další zaměstnavatele „z oboru“. Kolektivní smlouvy vyššího stupně normují vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli v rámci celého odvětví. Kolektivní smlouva by měla sloužit oběma stranám – zaměstnancům i zaměstnavatelům. Zákony totiž určují podmínky mzdové i jiné spíše nekonkrétně a samotný stát preferuje jejich konkretizaci právě díky kolektivním smlouvám. Ty mají zajistit hlavně sociální smír, který je sice na první pohled hlavně v zájmu zaměstnanců (aby byli adekvátně ohodnoceni a jejich pracovní podmínky byly dobré a důstojné), ale v širším pohledu je to důležité i pro zaměstnavatele. Vztah mezi zaměstnavatelem a odbory, potažmo zaměstnanci, by rozhodně neměl mít charakter vydírání ať už z jedné nebo druhé strany, protože oběma stranám jde v zásadě o to samé – o bezproblémový chod podniku, který živí zaměstnance i zaměstnavatele. Konkrétní zájmy jednotlivých skupin se však v krátkodobém hledisku a při omezeném vnímání souvislostí mohou zdát být protichůdnými, což může konflikty vyvolávat. Nakonec je to však kolektivní smlouva, podle čeho se mzdové a jiné podmínky řídí a ta vychází z dohody mezi oběma stranami.
